Zásady pro výběr dobrého projektu typového rodinného domu
16. 2. 2024
Výsledkem stavby rodinného domu podle typového projektu nemusí být horší dům než individuálně navržený, jen je třeba výběru věnovat velkou pozornost.
Podle všech dostupných průzkumů preferencí, které jsou k dispozici, touží většina Čechů po bydlení ve vlastním rodinném domě. Je to u nás tradice.
Lidé jsou ochotni se kvůli naplnění svého snu zadlužit hypotékou na řadu let a pokud jim nepostačují vlastní příjmy na dostatečně vysokou hypotéku, napůjčují si chybějící prostředky kde se dá, a dokonce často i sami při dokončování svého domu přiloží i ruku k dílu.
Jen málokterý stavebník rodinného domu zadá zpracování jeho návrhu architektovi. Většina zakoupí projektovou dokumentaci typového domu a pokud to lze, nechají do ní zapracovat své představy o dobrém bydlení v podobě klientských změn. Tím samozřejmě zvyšují cenu typové projektové dokumentace, která se tak mnohdy blíží k ceně individuálně zpracovaného projektu.
Mnohokrát se našich zákazníků ptám, podle čeho typový projekt pro realizaci svého budoucího domova vybírají. Odpovědi mě často překvapí.
Na rozhodování o výběru projektu typového domu zákazníkem má významný vliv grafická úroveň prezentace návrhu a cena budoucího domu prezentovaná na webu. Technologie navržené stavby má vliv až v dalším pořadí a vhodnost pozemku určeného pro stavbu má na výběr typového domu ještě menší vliv. Nejdůležitější je samozřejmě velikost domu, jeho uspořádání a podlažnost – každý ví, zda chce bydlet v přízemním, nebo patrovém domě a kolik pokojů pro svojí rodinu potřebuje. Málokdo uvažuje nad vzájemnými vazbami jednotlivých místností, jejich velikostí, orientací ke světovým stranám apod.
Vliv použité technologie stavby na dobrou dispozici je zřejmý – zděný dům bez zateplení bude mít i při větší tloušťce stěn (500 mm) výrazně horší tepelně – technické vlastnosti než námi používaná technologie SIP panelu firmy Europanel, která má tloušťku včetně zateplení 370 mm. Takže dřevostavba – bungalov bude mít při stejné ploše základové desky o cca 10 % větší plochu místností – je to právě díky menší tloušťce stěn, a to nejen vnějších obvodových, ale i vnitřních.
Ideální pozemek pro rodinný dům
Při návrhu dispozice typového domu si autor představí ideální parcelu a na ní dům „pasuje“. Jaká ale je ideální parcela? Pojďme se nad tím zamyslet.
O pozemcích pro stavbu rodinného domu jsem psal podrobněji v příspěvku „Nová služba v naší nabídce – prověření pozemku“. Zájemce o tuto službu nebo obecně o problematiku pozemků odkazuji zde.
Je vhodné, aby pozemek nebyl u rušné komunikace a když už, tak aby byl jižně od pozemku. Je to proto, že tato konstelace umožní orientovat dispozici budoucího rodinného domu tak, aby je komunikaci, tedy na sever byl orientován vstup, parking pro vozidlo, technická místnost, WC apod. a obytné místnosti byly orientovány na odvrácenou stranu, tedy k jihu.
Hlučnou komunikaci, železnici apod. lze vizuálně i akusticky od domu oddělit pásem zeleně, když už vlastníme pozemek v jejich blízkosti. Vhodné jsou stálezelené neopadavé rostliny.
Pokud má být na pozemku umístěn rozlehlejší přízemní rodinný dům, je vhodné, aby pozemek byl pokud možno rovinatý – při stavbě domu se tím stavebník vyhne nepříjemné realizaci rozsáhlého zářezu pro dům, kdy na straně proti svahu je dům zahlouben a na straně po svahu naopak trčí z terénu a získává tak zpravidla nevábný vzhled, nehledě na obtížnost propojení interiéru domu s přilehlou zahradou. Zvlášť „citlivé“ jsou na rovinatost pozemku bungalovy. Patrový dům obdélníkového půdorysu lze na svažitý pozemek umístit snáze – nebude na jedné straně tak výrazně zahlouben a na druhé vytrčen, protože je dispozice užší a lze jí umístit osou po vrstevnici.
Základní principy dispozice rodinného domu a jeho vybavení
Základním principem dispozice každého rodinného domu a typový dům z toho nevyjímejme, by mělo být maximálně možné akceptování specifických a individuálních potřeb jeho jednotlivých obyvatel, zajištění jejich bezpečí, soukromí, ale také pohodlí a zdravého životního prostředí.
Jsou lidé, kteří z bytu každý den odcházejí do zaměstnání nebo do školy a práci si domů nenosí, což pro žáky a studenty neplatí. Jiní lidé pěstují nejrůznější koníčky. Individuálně navržený dům na tyto specifika reaguje, typový dům musí být natolik univerzální, aby maximu specifik dokázal bez větších kolizí vyhovět také.
Mělo by být standardem, že obytné místnosti, zejména pokoje určené pro spánek, nebudou orientovány ke zdrojům hluku, kterými může být nejen hlučná obslužná komunikace (tu může předpokládat i typový projekt), ale i venkovní jednotka tepelného čerpadla, klimatizace apod.
Každý rodinný dům by měl mít svou denní (polosoukromou) část, noční (soukromou) část a zázemí obyvatel domu.
Do denní, polosoukromé části řadíme zádveří, obývací pokoj a kuchyni.
Do noční, soukromé části řadíme pokoje a ložnice, koupelny a WC.
Do zázemí domu potom řadíme zejména technickou místnost, případně garáž, samostatnou šatnu, místo pro uskladnění sportovních potřeb apod.
Řešení hlavních místností rodinného domu
Vstupní zádveří domu
by mělo umožňovat vstupujícímu odložit venkovní obuv a přezout se do obuvi domácí a odložit venkovní ošacení.
Podle našich zvyklostí v bytech a domech nepřebýváme ve venkovní obuvi, i od návštěv očekáváme, že se přezují.
Také u nás není zvykem, aby vstupními dveřmi příchozí vstoupil přímo do obývacího pokoje.
Proto je v našich rodinných domech obvyklou vstupní místností zádveří, které je filtrem mezi vnějším světem – exteriérem a vnitřkem domu – interiérem.
Ze vstupního zádveří domu může být přístupné WC, šatna, technická místnost a může na něj navazovat chodba, případně i obývací pokoj.
Pokud ze zádveří vstupujeme přímo do obývacího pokoje, měla by cesta k pokojům a ložnicím být co nejkratší tak, aby příchozí na cestě do svého pokoje nemusel procházet napříč celým hlavním společenským prostorem domu.
Technická místnost
by měla navazovat na zádveří domu, chodbu nebo kuchyni.
Do technické místnosti umísťujeme technologické vybavení domu a automatickou pračku a měla by umožňovat i uskladnění běžného domácího úklidového náčiní a materiálu a také prádla určeného k vyprání. Je skvělé, když její velikost umožní i drobné sušení prádla.
Kromě automatické pračky, která je dnes standardní výbavou každé domácnosti, je vhodné uvažovat i s umístěním sušičky – může být vedle automatické pračky, nebo na ní.
Ohřev teplé vody, dříve zabezpečovaný elektrickým bojlerem, visícím na stěně koupelny, dnes stále častěji zajišťuje tepelné čerpadlo vzduch / voda. Toto zařízení vyrábí několik producentů, vnější podoba je vždy přibližně stejná – válec o průměru cca 600 mm a výšce cca 2000 mm, připojený 2 vzduchovody na exteriér domu. Toto zařízení stojí na podlaze, není zavěšeno na stěně.
tepelné čerpadlo pro ohřev teplé užitkové vody výrobce Jablotron
Dalším zařízením, které se stává standardem, je rekuperace. Do technické místnosti umísťujeme centrální jednotku rekuperace, která zajišťuje nasávání čistého vzduchu z exteriéru domu, jeho ohřev teplem ze vzduchu z domu odsávaného z koupelen a WC a distribuci ohřátého čistého vzduchu do obytných místností domu. Centrální jednotka rekuperace je obvykle zavěšena na stěně (může být i pod stropem) a je pro ní zapotřebí cca 900 mm široké místo od podlahy ke stropu.
O rekuperacích jsem podrobněji psal už v minulosti v příspěvku „Rekuperace v dřevostavbách – vyplatí se?“
centrální jednotka rekuperace výrobce Jablotron
V technické místnosti bývá na stěně umístěn také měnič fotovoltaiky a na podlaze by mělo být místo pro případnou sestavu bateriového úložiště.
bateriové úložiště fotovoltaické elektrárny
Je skutečně smutný pohled na typové projekty rodinných domů, které technickou místnost nemají a pokud ano, současné technické vybavení rodinného domu do ní v žádném případě z prostorových důvodů nebude možné umístit.
Mějme na paměti, že dům nestavíme pouze pro dnešní potřeby, ale i pro potřeby budoucí, a proto je třeba počítat s tím, že co se dnes zdá být nadstandardem, za několik málo roků bude povinným a běžným standardem.
Pro psa je vhodné v technické místnosti, která navazuje přímo na zádveří, umístit sprchovou vaničku – toto řešení ocení každý pejskař zvlášť v deštivém období!
V menším domě může posloužit jako technická místnost i hlubší nika, uzavřená posuvnými skříňovými dveřmi.
Technická místnost nemusí být osvětlena a větrána oknem, ale měla by být umístěna u obvodové stěny domu – přinejmenším tepelné čerpadlo pro ohřev vody a rekuperace s venkovním vzduchem pracují a nasávací i výdechová vedení by měla být co nejkratší.
Obývací pokoj
by měl být společným centrem domu, místem setkávání jeho obyvatel mezi sebou a s návštěvami, i když je zřejmé, že juniorní část domácnosti se se svými návštěvami setkává ve svém pokoji.
Základní výbavou obývacího pokoje se sedací nábytek k usazení přinejmenším všech členů domácnosti a je místem pro jejich komunikaci a společné sledování televize, videa, poslech hudby i jinou zábavu.
V obývacím pokoji se často odehrává stolování a slouží i k realizaci některých koníčků, jako je např. hra na klavír.
Obývací pokoj by nikdy neměl sloužit jako větší chodba a průchozí místnost, kdy jsou přímo z něj vstupy do ložnic, koupelen apod. Je hloupé, když návštěva adolescenta musí při odchodu projít kolem rodičů sledujících v televizi svůj oblíbený pořad a naopak. Pokud musí adolescent vážit cestu na WC přes obývací pokoj, může být vystaven pohledům návštěvy rodičů, které mu nejsou vždy milé. A buďme si vědomi, že roztomilé miminko z kočárku do věku adolescenta doroste velice rychle!
Do obývacího pokoje je vhodné umístit krb či krbová kamna, jejichž účelné užívání výrazně sníží náklady na vytápění domu, a navíc poskytnou uklidňující pohled do plápolajícího ohně. Vždy je třeba myslet také na uskladnění dostatečného množství paliva v krátké vzdálenosti – v případě peletek ideálně celoroční zásoby, při nákupu čerstvého dřeva se jedná o tříletou zásobu tak, aby dřevo přirozeně vyschlo.
V obývacím pokoji bývá často umístěna kuchyňská linka, a to v nejvíce viditelné pozici. Nemyslím si, že je to vhodné, protože příprava stravy by přímo v obývacím pokoji probíhat neměla. Pravdou ale je, že toho pravého domácího vaření je stále méně a méně a řada rodin se stravuje s využitím hotových jídel, polotovarů apod. Je to velice individuální, ale pokud si pořizujete typový projekt, vždy přemýšlejte důkladně o tom, jaká varianta právě vám vyhovuje.
Obývací pokoj musí být vždy osvětlen oknem. Za ideální lze považovat, pokud je možné přímo z obývacího pokoje vystoupit francouzskými dveřmi na domovní terasu. Která by měla být na opačné straně, než je vstup do domu a zejména od veřejná komunikace – díky tomu bude terasa skutečně soukromým místem obyvatel domu.
Kuchyně
by vždy měla provozně i opticky navazovat na obývací pokoj. Dnes se nepoužívá kuchyně řešená o je jako samostatná místnost, ale osobně považuji za účelné, aby byla v místnosti – zálivu, který je opticky s obývacím pokojem propojen a třeba nábytkem – podávacím či jídelním pultem současně od obývacího pokoje oddělen.
Nedoporučuji kuchyň umísťovat do obývacího pokoje, ale chápu, že někomu to vyhovuje. Vždy je to na důkladné zvážení…
Na velikosti kuchyně záleží, zda je jídelní stůl umístěn přímo v kuchyni, nebo v blízkém obývacím pokoji.
Součástí kuchyňské linky by měla kromě dřezu být i myčka nádobí, nebo aspoň příprava na její montáž. Dále by v kuchyni mělo být kromě trouby a varné desky i místo pro lednici s mrazákem, spížní skříň a vaše běžné domácí spotřebiče které používáte.
Samostatná spíž je dnes považována za přežitek, protože nyní je možné pravidelně nakupovat čerstvé potraviny a není třeba doma skladovat velké zásoby.
Je vhodné, nikoli nezbytné, aby kuchyň byla přímo osvětlená oknem.
Vždy by ale kuchyň měla být opatřena funkční digestoří, bránící šíření pachů z vaření do celého domu. S ohledem na funkci rekuperace je vhodné používat digestoř filtroventilační, která vzduch pachů zbaví a vrátí do interiéru kuchyně.
Chodba
je spolu se schodištěm, pokud je dům patrový, osou a páteřní komunikací domu. Propojuje vstupní zádveří s obývacím pokojem, ložnicí a pokoji, koupelnou a WC, případně i kuchyní, technickou místností a dalšími prostory domu.
Do chodby zpravidla vstupujeme ze zádveří a velice blízko k tomuto vstupu by měl být vstup do obývacího pokoje. Některé dispozice rodinných domů jsou uspořádány tak, že příchozí vstoupí ze zádveří do chodby a než dojde do obývacího pokoje, projde kolem všech pokojů, koupelen, WC a dalších místností. Toto řešení není dobré. Vstup do chodby ze zádveří by měl opravdu být v blízkosti obývacího pokoje a pokoje, ložnice a koupelny by měly být v části chodby, kudy neprochází běžná návštěva na cestě do sedací soupravy v obývacím pokoji nebo k jídelnímu stolu – je to základní pravidlo, dnes mnohdy opomíjené.
Ložnice
slouží k přebývání a spánku starších nebo dospělých obyvatel domu.
V ložnici by mělo být nejen dvoulůžko, ale také kapacitní úložný nábytek, příruční knihovna a také psací stůl alespoň s jedním pracovním místem, jestliže některý z dalších pokojů neslouží jako samostatná domácí pracovna.
Pokud je z ložnice přístupná samostatná šatna, je to ideální řešení.
Ložnice vždy musí být přímo osvětlena oknem a je žádoucí, aby měla francouzským oknem přímé propojení s terasou domu. Nikdy by neměla být orientována k hlučné veřejné komunikaci či jinému zdroji hluku.
Jestliže je ložnice kromě obývacího pokoje jediným dalším pokojem domu, může být s výhodou přístupná z obývacího pokoje – toto řešení umožní komunikaci mezi nemocným či odpočívajícím obyvatelem domu a zdravým členem domácnosti, mezi členem pracujícím u psacího stolu a sledujícím televizi v obývacím pokoji nebo dokonce připravující stravu v kuchyni.
Je vhodné, aby osvětlení ložnice bylo možné ovládat nejen od vstupních dveří, ale i přímo z postele – často se na to při realizaci domů zapomíná, ale je to velmi příjemné řešení.
Pokoje
jsou soukromými prostory mladších obyvatel rodinného domu, ale některý z pokojů může sloužit i jako pracovna, domácí tělocvična apod., pokud je jich dostatek.
Počet pokojů v rodinném domě souvisí zejména s početností rodiny a jejími finančními možnostmi.
Každý z pokojů musí být samozřejmě osvětlen oknem a žádný z nich by – pokud je to možné – neměl být orientován ke zdroji hluku, zejména ne k veřejné komunikaci.
V každém pokoji by měl kromě lůžek být úložný nábytek k umístění oblečení a dalších potřeb obyvatel pokoje a také pro každého z nich pracovní místo umožňující nerušené studium, práci i zábavu spojenou s užíváním počítače, notebooku apod. Vybavení pokoje by mělo umožňovat umístění běžných knih, učebnic atd. v množství dle zvyklostí a zálib členů domácnosti.
Garáž
je dnes součástí běžného rodinného domu zřídka, a to z důvodu pořizovací ceny. Bývá nahrazována parkovacím přístřeškem, nebo automobil či automobily parkují na pozemku stavby v blízkosti obslužné veřejné komunikace.
Při velikosti garáže 6 x 5 m a ceně domu například 50.000,- Kč/m2 se jedná o náklad 1.500.000,- Kč a to je částka opravdu vysoká.
Schodiště
bývá v domech se suterénem a také v domech s dvoupodlažní dispozicí.
Schodiště, spojující obytné přízemí s podkrovím, lze umístit do obývacího pokoje, nebo může navazovat na domovní chodbu, ale také přímo na zádveří domu.
Umístění schodiště v obývacím pokoji je atraktivní řešení, které má svá rizika. Při hlučnějším společenském životě v obývacím pokoji je ohrožen klid v pokojích v horním podlaží. Navíc společnost v obývacím pokoji může být rušena procházejícími obyvateli pokojů ve vyšším podlaží a naopak.
Schodiště navazující na domovní chodbu je klasickým řešením, umožňujícím nerušený provoz celého domu a pohyb po něm.
Pokud schodiště navazuje přímo na domovní zádveří, je třeba dbát na to, aby uživatel domu, procházející v domácí obuvi z přízemí do vyššího podlaží a naopak, neprocházel prostorem v zádveří, znečištěným vstupem ve venkovní obuvi před přezutím. I toto řešení umožňuje nerušený pohyb po domě, ale v naší zemi je méně obvyklé.
Suterén
není v současné době běžnou součástí domu, a to zejména z cenových důvodů. Dříve suterén sloužil k uskladnění méně potřebných věcí, které bylo obyvatelům domu líto vyhodit, dnes u velkoryseji řešených domů slouží k umístění domácích tělocvičen apod.
Uskladnění sportovního náčiní, zahradního nářadí a nábytku apod.
Pokud je v domě uvažována garáž, není nic snazšího než sportovní náčiní, zahradní nářadí a nábytek uskladnit v garáži.
Jestliže bude váš vybraný dům bez garáže, dá se problém vyřešit pomocí úložné „bedny“ na konci parkovacího stání – jedná se o uzamykatelný přístřešek, který může s ohledem na hodnotu uskladněného vybavení mít různý stupeň „nedobytnosti“ a touto cestou se problém s uskladněním dá vyřešit s minimálními a zvládnutelnými náklady. Viz například RD Homing B.5 | Homing.cz.
Skladovací „bedna“ samozřejmě může mít také různou velikost i uspořádání…
typový rodinný dům Homing B.5 – řešení skladu na zahradní nábytek, nářadí a sportovní potřeby
Několik málo slov závěrem
Cena vašeho budoucího domu nesouvisí s kvalitou dispozice – ze stejného množství materiálu lze vytvořit nekonečně mnoho variant dispozic – skvělé, průměrné i vyloženě špatné. To je dobré si uvědomit, když typový projekt a dům vybíráte.
Než typový projekt svého budoucího domu vyberete a objednáte, domluvte si s projektantem schůzku na svém pozemku a svou představu s ním důkladně projednejte. Dobrý projektant bude ochoten s vámi komunikovat a dobře poradí.
Někteří zákazníci požadují v typovém projektu provést úpravy, které domu dodají reprezentativní ráz, nebo takové úpravy, které jsou poplatné aktuálním módním trendům. Mnohdy jsou požadované úpravy pouze líbivé, nikoli skutečně posouvající vzhled nebo dispozici domu k vyšší kvalitě. Někdy zákazníci žádají úpravy, které dům zbytečně prodraží nebo přinášejí konstrukční rizika. Vždy s nimi jejich představy projednám a snažím se pochopit motivy jejich požadavku. Pokud se na provedení požadované změny dohodneme, po čase si většinou ověřuji, jak jsou s provedenou změnou spokojeni. Pravdou je, že když si zákazníci sami ověří, že úprava projektu nepřinesla nic k uživatelskému pohodlí nebo dokonce komplikuje údržbu domu, říkají, že podruhé by jí už nepožadovali.
S některými zákazníky jsem v kontaktu po uplynutí řady let a zpětná vazba od nich a jejich domů je pro mě velice cennou zpětnou vazbou. Jsem za to velice vděčný!
Nezapomeňte také, že typový dům bude třeba „osadit“ na konkrétní pozemek, doplnit projekt napojení na inženýrské sítě a nejspíš také zakreslit klientské změny podle vašich přání – i proto by měl prodejce a projektant dokumentace typového domu se svým zákazníkem komunikovat.
V žádném případě nekupujte naslepo krabicový projekt za minimální cenu od projektanta, který komunikovat nechce – stavbou rodinného domu investujete natolik významnou částku, že volba laciného řešení se může ukázat jako velice drahá investice, která vás záhy začne mrzet.
Svůj dům vybírejte nejen rozumem, ale i srdcem!
Držím palce…
Ing. Petr Picmaus, projektant