Historie SIP panelu jako technologie realizace montovaných dřevostaveb v datech

2. 6. 2023

SIP panel jako technologie dřevostaveb vznikl před lety v Evropě, ačkoli k jeho rozmachu došlo až v USA. Vznik i rozvoj probíhaly blízko našich hranic.

SIP – structural insulated panels

je technologie realizace staveb vyvinutá v 20. století v USA na základě předchozích evropských zkušeností. Základním prvkem této technologie je stěnový panel, složený z desky tepelného izolantu, na jehož vnější i vnitřní líc je lepením pevně fixována OSB deska nebo jiná deska z dřevní hmoty. V současné době jsou ze SIP panelů realizovány montované dřevostavby, sloužící různým účelům – rozsáhlé komerční stavby i rodinné domy. Realizovány jsou jako velké i malé dřevostavby na klíč, ale často i svépomocí.

Ke vzniku technologie SIP panelu tak, jak ho známe dnes, vedla řada postupných kroků a léta rozvoje. Překvapivě došlo ke vzniku systému panelů pro realizaci dřevostaveb severně od našich hranic a rozvoj v minulosti probíhal i na našem území.

Zde je podrobný popis cesty od prostého záměru vyvinout snadno montovatelný systém dřevostaveb až po dnešní SIP panel:

1867

vojenský lékař Christian Friedrich Stromeyer z Hannoveru označil za nevyhovující úroveň lazaretů a označil zajištění důkladného větrání v místnostech za „hlavní potřebu úspěšného ošetření ran“. Požadoval vybavit armádu snadno montovatelnými a opět demontovatelnými a přemístitelnými lazarety, které by doprovázely vojska v poli. Tyto lazarety navíc měly být použitelné i v zimním období. Rozhodnuto bylo vyvinout systém dřevostavby realizované na klíč pro daný účel;

1880

Dánským rytmistrem Johannem Gerhardem Döckerem byl patentován předchůdce dnešního SIP panelu, panel s dřevěným rámem a systém staveb z těchto panelů – tento systém umožňoval z jednotlivých panelů realizovat různé modulové dřevostavby podle zadání;

1882

Dánové Christian Ferdinand Christoph a architekt Christian Rudolf Unmack získali oprávnění využití patentu J. G. Döckera pro stavbu domků. Jejich výrobky našly široké uplatnění zejména u německé armády a výroba byla záhy přemístěna z Kodaně v Dánsku do nové výrobny v obci Niesky (Neuhof) u Zhořelce v blízkosti našich severních hranic, a to do továrny strýce Dána Ch. F. Christopha, pana J. E. Christopha. V tomto roce měla továrna v Niesky 50 zaměstnanců;

1885

Mezinárodní červený kříž vypsal soutěž o nejlepší stavbu pro léčení raněných a infekcí nakažených – ze 60 soutěžících získala nevyšší ocenění panelová modulová dřevostavba systému Döcker z nabídky firmy Christoph & Unmack. Následovaly objednávky z Německa i Rakouska a další ocenění a řada uznání…

1891

výroba firmy Christoph & Unmack byla rozšířena do továrny v obci Buzendorf (Boleslav), zřízené v bývalém panském dvoru v těsné blízkosti našich severních hranic, ale již na území Rakousko – Uherska, takže by došlo k úspoře celních poplatků. Továrna měla využívat dřevo z lesů Jizerských hor, ale nebyla napojena na železnici. Další pobočku měla firma ve Francii;

1897

výrobna v Boleslavi zaměstnává už 100 pracovníků;

1899

firma Christoph & Unmack vybudovala první školu a následovala série objednávek pro toto užití a dále pro školy v přírodě, objekty k rekreaci, letní sídla apod. do celé Evropy i jinam, např. do severní i jižní Ameriky, Japonska apod. Firma se mění na akciovou společnost;

1907

továrna Christoph & Unmack v Niesky měla již 400 – 500 zaměstnanců a rozlohu 60.000 m2 s vlastní vnitrozávodní železniční vlečkou, vlastní elektrárnou a 80 stroji, které byly elektřinou poháněny;

1911

firma zakoupila pozemky v Černousích pro výstavbu nových budov;

1912

v Černousích byla postavena velká hala určená k překládce výrobků z továrny na železnici. Firma vyváží své montované domky do Západní Indie, Jižní Ameriky i Jižní Afriky, 20 nemocničních pavilonů je vyvezeno do Buenos Aires;

1915

továrna v Buzendorfu vyhořela a celá výroba byla z vyhořelé továrny přemístěna do Černous;

1916

začíná fungovat nová továrna firmy Christoph & Unmack v Černousích;

1914 – 1918

domky realizované systémem Döcker sloužily vojákům na všech bojištích 1. světové války;

20. léta 20. století

společnost Christoph & Unmack patří k nejvýznamnějším výrobcům dřevěných domů v Evropě

1924

hlavním výrobním programem továrny Christoph & Unmack v Černousích se stávají rodinné domy, realizované jako montované dřevostavby na klíč. Firma je dodávala přímo zákazníkům včetně montáže, nebo jednotlivým stavebním firmám, které je potom samy montovaly. Firma vyrobila ve své technologii a na místě postavila např. budovu velvyslanectví Německa v Turecku. V roce 1925 turecká hlava státu objekt navštívila a byla ohromena zařízením, moderností a technologickým vybavením;

1926

v knize Karla Kožlanského: Dřevoprůmyslová hospodárná výroba je zveřejněna fotografie rodinného domu, postaveného pro ředitele továrny v Černousích. Dům slouží v nezměněné podobě dodnes, prošel pouze údržbami a modernizacemi technického vybavení, podlahovin apod. V současné době dům díky dlouhodobě zanedbané údržbě chátrá, ačkoli je stále obydlen;

1927

firma Christoph & Unmack získává patent na lignátovou desku, odolávající ohni. V Niesky byl realizován dům firmy Christoph & Unmack podle návrhu architekta Konrada Wachsmanna ve stylu ranného bauhausu. Dům byl postaven původně k obývání členem představenstva firmy, o pár let později ho získal vedoucí lékař místní nemocnice. Po roku 1945 dům slouží veřejným účelům. Od roku 1983 je dům památkově chráněn a dnes slouží jako muzeum se stálou výstavou dřevěných staveb. Ve městě Niesky existuje téměř 100 montovaných dřevostaveb vyrobených firmou Christoph & Unmack a i tyto domy jsou dnes památkově chráněny. Protože jsou průběžně udržovány, dodnes slouží bez zásadní rekonstrukce svému původnímu obytnému účelu;

1929

firma Christoph & Unmack vyrobila dům pro Alberta Einsteina, který dodnes stojí v obci Caputh u Postupimi od architekta Konrada Waschmanna (1901 – 1980), který ve věku 26 let vedl ve firmě Christoph & Unmack projekční kancelář;

1938

Arch. Wachsmann emigroval před nacismem do Francie a následně v roce 1941 s pomocí Alberta Einsteina do USA, kde získal celosvětový věhlas. Spolupracoval tam se světoznámým architektem Walterem Gropiusem, s kterým vyvinuli prefabrikovaný panelový systém, který je oba proslavil.

Arch. Walter Gropius, zakladatel Bauhausu v Německu, se v USA zabýval industrializací výstavbou domů, založené na opakování stejných prvků a jejich standardizaci. Společně s arch. Wachsmannem vytvořili systém konstrukčních prvků, jejichž nejvýznamnější součástí byl panel různé šířky i délky, ale stále stejné konstrukce. Tyto panely byly vhodné k použití pro vodorovné i svislé části stavby. Použitím těchto panelů bylo možné velké i malé dřevostavby na klíč, navržené individuálně na přání zákazníků. Oba architekt založili v roce 1943 společnost General Panel Corporation a vybudovali továrnu na výrobu montovaných domů z navrženého systému, pomocí něhož bylo možné dům vyrobit v hale, přepravit na kamionu na místo stavby a tam v půběhu jedné pracovní směny dům sestavit na předem připravené základy. Technologie předběhla dobu a nebyla zákazníky přijata – kapacita výroby nebyla nikdy plně využita a společnost zanikla;

1932

16.8.1932 umírá Ch. F. Christoph ve věku 86 let;

1935

od tohoto roku je technologie SIP, tedy panelů bez obvodového rámu, rozvíjena spolu s dalšími produkty na bázi dřeva ve Forest Product Laboratory ve Wisconsinu v USA. Ještě v roce 1935 je postaveno několik experimentálních dřevostaveb z panelů, kde jako izolant byl použit polystyren a jako nosná vrstva deska překližky na obou lících panelu – panel byl bez obvodového rámu, a tedy i bez tepelného mostu, k jeho výrobě nebylo třeba sušárny řeziva ani truhlárny, panel bylo možné i v podmínkách stavby libovolně dělit – jednalo se tedy o SIP panel v dnešním pojetí;

30. léta 20. stol.

o technologii SIP panelů se velmi zajímá věhlasný americký architekt Frank Lloyd Wright. Pomocí této průmyslové a levné technologie chce odpovědět na pokles kupní síly zájemců o rodinné domy v době světové hospodářské krize. Domy navržené v této technologii nazývá Usonian Houses a neměly být dražší než 5.000 dolarů;

1938

po připojení Sudet k nacistické říši došlo k rozvoji továrny v Černousích – plocha byla rozšířena na 82.000 m2, vybudovány moderní sušárny řeziva.

2. světová válka

výroba rodinných domků téměř ustala. Vyráběny byly objekty pro německou armádu, ale i koncentrační tábory. Firma zaměstnávala totálně nasazené a Židy z Vratislavi i odjinud z Polska, kteří byli ubytováni v táboře Tormersdorf poblíž Rothenburgu. Po osvobození v roce 1945 SSSR odvezl ze závodu veškeré výrobní zařízení a tím výroba ustala. Co z továrny zbylo dostal do správy tzv. národní správce, následně byla po čase továrna začleněna do VHJ dřevařský průmysl, generální ředitelství Praha, potom do Severočeských dřevařských závodů, s.p. a následně byl podnik transformován do společnosti Lineta, SčDS a.s. s ředitelstvím v České Lípě a po privatizaci se stal součástí Českých dřevařských závodů;

1943

arch. Konrad Wachsmann a Walter Gropius společně založili v USA továrnu General Panel Corporation, vyrábějící prefabrikované dřevěné domky pro americký trh;

1947

Forest Product Laboratory v USA realizuje experimentální objekt – montovanou dřevostavbu, která byla následujících 31 let průběžně testována;

1952

v Michiganu v USA vzniká první montovaná dřevostavba realizovaná SIP technologií v její moderní podobě. Realizoval jí spolu s dalšími komerčními domy architekt Alden P. Dow, syn zakladatele koncernu Dow Chemical Company, výrobce (mimo jiné) polystyrenu a žák architekta F. L. Wrighta. Tento rok je považován za rok nástupu domů realizovaných SIP technologií. Výrobci očekávali díky dobré technologii prudký nárůst výroby, ale přepočítali se – naráželi na konzervativnost zákazníků a nepřipravenost stavební legislativy, která se přizpůsobovala jen velmi pomalu;

1973

k dalšímu rozvoji SIP technologie přispěla ropná krize, protože přinesla potřebu úspor energie při výrobě v továrně, realizaci stavby i jejím provozu, a to právě technologie SIP umožňovala v plné míře;

1976

v závodě v Černousích pracuje 205 pracovníků;

1981

došlo v USA k rozvoji průmyslové výroby OSB desek, které vyřešily dosavadní problém SIP panelů – materiál desek, mezi které je vlepen izolant z expandovaného polystyrenu;

1984

závod č. 17 Černousy je v rámci Severočeských dřevařských závodů se sídlem v České Lípě hodnotou své výroby největším závodem, zaměstnává 170 pracovníků. Vyrábí okna a zejména panely s povrchem z osinkocementových desek, nazývaných Cembalit, které nahradily dosud užívané lignitové desky. Cembalit vyvinul Výzkumný ústav stavebních hmot v Brně v roce 1980 a závod Černousy byl jejich monopolním výrobcem v ČSSR. Závod Černousy vyrábí rodinné domky Monti 100, mateřské školy různých typů a další objekty. V roce 1984 byla zahájena výroba stavebnicového systému RD STAMO 31 a STAMO 61. Jeden montovaný obchod byl postaven přímo v Černousích. Stavby z Černous byly postaveny po zemětřesení v makedonské Skopji, byly vyváženy do Itálie, SRN i jinam;

1990

v USA byla založena asociace výrobců SIP technologie (SIPA), která působí dodnes. Po sametové revoluci došlo ke zhroucení trhu dřevostaveb v ČSR, ale závod v Černousích získal certifikát MPA Dresden, který umožnil firmě exportovat na německý trh. Bylo postaveno přibližně 60 domků v Německu, 10 ve Španělsku a výroba v Černousích byla ukončena. Pokračovala už jen výroba v Potštejně. Rozvoj ve výrobě dřevostaveb u nás nastal v Rudných dolech Jeseník, které získaly licenci na výrobu domků Okal a v Biosu Sedlčany;

2000

cca v této době končí výroba montovaných dřevostaveb systému STAMO v závodě Černousy. Ročně bylo vyráběno cca 200 – 250 rodinných domků – dřevostaveb;

2009

členové SIPA v tomto roce v USA vyrobili 5 mil. m2 panelů technologie SIP;

2016

v tomto roce bylo v ČR postaveno celkem 2013 dřevostaveb, z toho 963 v systému panelové montáže, v němž drtivě převažuje technologie SIP. Index růstu oproti roku 2015 byl u SIP technologie ze všech systémů dřevostaveb nejvyšší – plných 154,57 %;

Petr Picmaus